Hodně přemýšlím v posledních dnech ..... nad životem .
Hodně se zamýšlím nad minulostí ........... nad .......................
kolikrát jsem za život , řekl že přestanu s tím vším ? Že se budu mít rád ? Že si přestanu ubližovat ?
No ... párkrát to tu již bylo .... a jak to dopadlo ?
Ano , není to tak hrozné jako dříve , ted si ublížím v průměru jednou za půl roku . Dříve to bylo častější , každý den , poté každý týden ... každý měsíc .
Po dvou svých zraněních mám jizvy , na rameni dost ošklivé , ano zakryl jsem je tetováním , ale jdou vidět a cítit ... jsou vystouplé a občas stále bolí . Kdykoliv se na ně podívám , cítim jak moc to tehdy bolelo , rány byly hluboké a léčil jsem je měsíc na unosnou mez . Po zranění , které jsem si způsobil v květnu jsem musel s vymyšlenou historkou na pohotovost . Popáleniny druhého stupně , nemohl jsem spát , ani přemýšlet ... vydržel jsem Od uterý do čtvrtka , pak jsem usoudil , že bez ošetření to nezvládnu . I ošetření bylo náročné , každý den převazování ....jizvy nejsou tak znatelné , jelikož jsou mezi klouby u prstů. Od té doby se držím , i když na to často myslím ...
Když mám chut si ublížit jdu si zacvičit , zaběhat , pustím si švédský metal a doufám , že to přejde .
Občas bych si o tom chtěl s někým promluvit , jelikož mé kamarádky to neví , až na jednu , mlčím . Mignon mi řekne , že mě nechápe a nerozumí tomu , chtěl bych si promluvit s někým kdo tomu rozumí . bojuji s tím a řekl bych , že dobře ... třeba jednou uplně vyhraji .
Jímá mě lítost a pocit bezmocnosti , když vidím , že se tím někdo také trápí
a je na tom jako já v minulosti , v té minulosti kdy jsem chtěl ze všeho nejvíce umřít . Jak rád bych pomohl ... nevím jak ...
