sobota 27. srpna 2016

Pokřivená optika 1. část


Jen těžko dokázal popsat, co cítí a proč tomu tak je. Některé dny se ráno probudil a vše bylo naprosto v pořádku, necítil se vyčerpaný, ani v depresi. Jiné dny byly oproti tomu velmi chmurné již od okamžiku, kdy otevřel oči. Měl chuť obrátit se na druhý bok, schoulit se do klubíčka a nevylézat z peřin dokud jej ta melancholie nepřejde. Bohužel tu byly povinnosti, které musel chtě nechtě zvládnout. Nakonec tedy odkopl peřinu a posadil se na postel, nemohl příliš rychle vstát, zamotala by se mu hlava, kvůli nízkému krevnímu tlaku a nejspíše by sebou praštil o zem. Chvíli tedy seděl, prohrábl si prsty dlouhé vlasy a nechal je opět volně spadnout kolem obličeje. Pomalu se zvedl a odkráčel do koupelny, kde se pro změnu usadil na okraj vany, byl to ráno nějak zmožen. Vyčistil si zuby, vlezl do sprchy … otočil kohoutkem a nechal se pohladit kapkami vlažné vody, po ránu měl raději poněkud chladnější. Jak dopadaly na jeho kůži, trochu se uvolnit. Vylezl, omotal si kolem pasu ručník a nepohrdl by šálkem kávy či čaje. Nemohl se rozhodnout … nakonec vyhrála káva, s mlékem bez cukru …tak ji měl rád, nejistě se posadil na barovou stoličku a snažil se vybavit události předchozího dne, nebo spíše večera. Věděl, že se něco stalo … ale nemohl si vybavit, co to bylo a to jej frustrovalo. Uklidňovalo ho pouze to, že se probudil doma … neměl pocit, že by příliš pil… tak ho to okno vyvádělo z míry … měl by si pamatovat vše. Pomalu dopil svou kávu a s oblékáním také nepospíchal …. Když se dostal z bytu bylo mu jasné, že přijde pozdě, ale pro dnešní den si s tím hlavu nelámal. Přijde s malým zpožděním, po cestě přemýšlel… svět okolo něj se zdál tak falešný, lidé se snažili být vším jen ne sami sebou, všichni chtěli být, nevěděl jak to popsat, spoustě výrazům které používali, nerozuměl … nerozuměl většině z nich a děkoval, že on tomu unikl. Prošel kolem kavárny na rohu, linula se z ní vůně čerstvé kávy a on zatoužil zajít dovnitř a dopřát si další, připomněl si však, že mešká a přidal do kroku. Už stál těsně před budovou, když do něj někdo narazil … tiše zaklel, ale kluka nechal jít dále. Neměl zájem o jakékoli konflikty. Upravil si tašku na rameni a vešel … Jen co vkročil do haly , kde byla na plno zapnutá klimatizace naskočila mu husí kůže … Stiskl tlačítko výtahu a čekal, někdy to bylo na dlouho, pohlédl na hodiny a zjistil, že se zpozdil o dvacet minut, pokrčil rameny a hlavou mu proběhlo, že pár minut se bez něj ještě obejdou. Po schodech jít nehodlal. Chvíli tedy přešlapoval, než se rozsvítilo světýlko značící, že výtah jede směrem dolů. Udělal krok směrem ke dveřím, aby snáze nastoupil, až výtah zastaví na 0 poschodí. Ve výtahu bylo překvapivě málo lidí, což ho příjemně překvapilo, nastoupil a zmáčkl číslo 4. tedy patro, ve kterém si přál vystoupit. Krátké cink a rozsvícení čísla ho upozornilo, že je čas vystoupit.
Na chodbě jej přivítalo více než tucet zvědavých pohledů. Když zjistili kdo jde , zase zarazili pohled do podlahy, nebo většina do svých mobilních telefonů. Klimatizace tu byla tlumenější a nebyla mu zima, což uvítal. Rychle přešel na konec chodby a otevřel poslední dveře vlevo. Zasedl za stůl, zdálo se, že si jeho nepřítomnosti nikdo nepovšiml. Stále mu vrtalo hlavou, co vše si nepamatoval z předchozího večera , stalo se mu to již v minulosti, ale nikdy mu to nepřipadalo tak rozsáhlé. Z přemýšlení jej vytrhlo zaklepání na dveře… " Dále " Řekl důrazně a doufal, že osoba na druhém konci jej uslyší. Slyšela, jelikož se otevřely dveře, stál v nich ne příliš vysoký mladík… tvářil se velice nesměle, zavřel za sebou a mírně se usmál. Popošel ke stolu a váhavě se ozval " Potřeboval bych s vámi mluvit " " Ano to bývá důvodem, proč mi lidé klepou na dveře a dožadují se mé přítomnosti, oč jde? Chlapec však zarytě mlčel a hleděl z okna. "Zda máš nějaké potíže, například s učením, učiteli, spolužáky …můžeš mi to říct, od toho tu jsem a zřejmě jsi přišel z nějakého důvodu, nemohu pro tebe nic udělat, pokud mi nic nepovíš " …. " dobře, něco k pití? Než si promyslíš proč jsi vlastně přišel ? " Usmál se na něj a vyndal sklenici, otevřel malou lednici v rohu a nalil mu pomerančový džus, posadil se a sklenici džusu před něj postavil. Mladík se děkovně pousmál a napil. " Vlastně nemám potíže, jen jsem včera v knihkupectví narazil na něco zvláštního " Ano, pozvedl obočí v tázavém gestu, co to bylo? "
" VY, byl jste tam " Trochu jej zamrazilo, o čem ten kluk mluví? " ne vím jistě, že jsem včera v knihkupectví nebyl, po práci jsem šel domů … " alespoň si to myslel. "Nemyslím osobně "položil před něj knihu , ne příliš tlustou, ale zjevně zcela novou. " Ach, zaujala vás natolik, že jste jí zakoupil?" " vlastně ano, byl jsem poměrně zvědavý, netušil jsem, že jste něco napsal " Mladík se tvářil zaujatě a se zájmem čekal, co mu muž naproti poví. Tvářil se poněkud zaskočeně, nečekal že příjde student s otázkami na jeho práci " Ano, píši za dlouhých večerů k ukojení svých zájmů, tužeb…" " Chtěl jsem se vlastně zeptat ….chlapec se tvářil poměrně stydlivě a lehce se mu červenaly tváře, podepíšete mi jí? " Poradce natáhl ruku, otevřel knihu a napsal "Isakovi, s přáním přínosného počtení Henrik Åkerlund " " Děkuji vám " Isak vzal sklenici s džusem opět do rukou a napil se. " Netušil jsem, že víte, jak se jmenuji " ……. Chvíle ticha, nevěděl zda má chlapci říci vše, rozhodl se zatím pomlčet a zvolit pouze částečnou pravdu " Učitelé o tobě mluví na poradách " Isak se tvářil rozpačitě, nechtěl vědět co tam o něm říkají, nic pochvalného jistě ne, ale proč muž naproti němu tak dlouho mlčel než odpověděl? Pokrčil tedy rameny , dopil sklenici džusu a i když se tu cítil dobře musel odejít do třídy. Když Henrik osaměl vrátil se k přemýšlení, stále si nemohl vzpomenout na večer před tím. Dopoledne již za ním nikdo nepřišel, což bylo velice příjemné. Dnes nechtěl řešit problémy, těšil se do své postele. Na oběd zašel do menzy, vystál dlouhou frontu a ulevilo se mu, že dnes nabízí vegetariánské jídlo, lehký těstovinový salát, k němu si dal ledový zelený čaj s příchutí broskve s mátou. Vlastně neměl moc hlad, usadil se k oknu k prázdnému stolu, rozhlédl se po jídelně, u stolu v rohu seděl Isak, před sebou měl rozloženou knihu a mnohem více četl než jedl , potěšilo jej to. Sám se v jídle trochu porýpal, pomalu dopíjel čaj a nechal utíkat své myšlenky, kam se jim zachce, skončily však u chlapce v rohu , od kolegů slýchal, že Isak je velice nestabilní, náladový a problémový … Jemu tento obrázek nějak neseděl, když tu tak sám seděl a četl si, dnes se choval mile a spíše stydlivě, pravdou je, že on je na této škole velmi krátce a studenty ještě příliš neznal. Odpoledne se dostal domů vcelku brzo, natáhl se do postele a chtěl si trochu odpočinout. Už se mu zavíraly oči když zazvonil telefon, natáhl se pro něj,… sms zpráva, rychle přelétl text a rozhodl se pro ignoraci. Potřeboval si odpočinout, zabořil hlavu opět do polštáře a usnul. Když se probudil, cítil se velice unaven, více než když usínal, to se mu stávalo pravidelně… Měl na sobě boty, nepamatoval si, že by usnul v nich, zul se a přesunul se na druhou stranu postele, ačkoliv tu bydlí sám, má postel pro dva… nikdy nevíte kdy se může hodit., nehledě na pohodlí. Probudil se velice brzo, ale cítil se odpočatěji, dal si uvolňující sprchu, dnes měl dost času pro ranní rituály a do školy dorazil včas. Přistihl se, že myslí na Isaka, ten chlapec ho zaujal … netušil proč tomu tak je. Seděl v kabinetu a četl, když k němu vtrhla ředitelka, tvářila se velice nervózně. "Pane Åkerlunde , Henriku ,musím s vámi naléhavě mluvit " "Ovšem, čeho se to týká?" "Spíše koho, pan Lindqvist byl dnes přistižen při rvačce se spolužákem " " Myslíte Isaka?" - nechtělo se mu věřit, že by ten chlapec vyvolat rvačku - "Ano myslím, ráda bych abyste si s ním promluvil, nerada bych volala jeho rodiče " "Ovšem, promluvím s ním " " děkuji, pošlu ho o sem o šesté hodině , kterou má již volnou " Než stačil cokoli říci , ředitelka práskla dveřmi a byla pryč , zřejmě jí tento incident rozhněval .

Žádné komentáře:

Okomentovat